Parfémy, parfumerie - Parfémy-Express.cz

Historie parfémů

Původ slova parfém je v latinském "per fumum" - "kouřem". POčátky výroby parfémů najdeme už ve starověké Mezopotámii a Egyptě, později i u Římanů a Peršanů. Ve starověku se používaly k výrobě parfémů jako suroviny byliny a koření - například mandle, koriandr, myrta,pryskyřice z jehličnatých stromů, bergamot a samozřejmě květiny. Parfémy se vyráběly i v Indii, většinou ale na bázi kadidla.

Prvním písemně doloženým parfumerem je žena jménem Tapputi, záznam pochází z Mezopotámie z druhého století našeho letopočtu.

Archeologové objevily na Kypru ve městě Pyrgos dosud nejstarší dochovanou výrobnu parfémů. V továrně rozkládající se na ploše 4000 metrů čtverečných se našly kromě parfémů i flakony, nálevky, misky a přes 60 destilačních přístrojů.
V 9. století napsal arabský chemik Al-Kindi (Alkindus) knihu s názvem Kniha o chemii parfémů a destilací. Mimo jiné je v knize popsáno 107 způsobů a receptur na výrobu parfémů včetně potřebného vybavení - názvy některých zařízení jsou odvozeny z arabštiny a dodnes používány - příkladem je alembik (al-anbiq), význam slova je nádoba pro destilaci.

Způsob extrahování olejů z květin pomocí destilace, který je v dnešní době nejpoužívanější, zavedl v 11. století perský lékař a chemik Avicenna (Ibn Síná). Před jeho objevem se parfémy vyráběly smícháním oleje a drcených rostlin nebo okvětních lístků. Avicenna nejprve prováděl pokusy z růží. Tento destilát byl jemnější než dosud užívané směsy a ihned se těšil velké oblibě. Používání čistých ingrediencí a technologie destilace významně ovlinili západní parfumerii a vědy, obzvláště chemii.

Do Evropy se dostaly parfémy ve 14. století v souvislosti se snahou o šíření Islámu. V roce 1370 byl na rozkaz královny Alžběty Maďarské vyroben ze směsi vonných olejů rozpuštěných v alkoholovém roztoku první moderní parfém známý pod jménem Maďarská voda. Umění parfumerie vzkvétalo v renesanční Itálii, odkud je v 16. století přinesl do Francie Rene le Florentin, osobní parfumer Kateřiny Medičejské. Francouzi šlechtili květiny pro výrobu parfémů už od 14. století v jižních regionech Francie, postupně se stala Francie velmocí ve výrobě parfémů a kosmetiky. V období renesance používali parfémy především vyšší vrstvy k zakrytí tělesných pachů, protože hygiena byla dost zanedbávána. Od 18. století je významnou oblastí pro pěstování květin k výrobě parfémů oblast okolo města Grasse. Francie je stále evropským centrem výroby a obchodu s parfémy.

Parfémy dnes

Parfumer
Vytvořit parfém, který se bude dobře prodávat, to je práce pro odborníka - parfumera. Ti jsou někdy označováni jako Nez (nos) pro jejich schopnost rozlišovat vůně a umění sestavovat vonné kompozice. Parfumer připravuje vůni podle zadání od zákazníka - módní návrhářské firmy, velké korporace a pod. Parfém pak může být po dokončení kompozice představen věřejnosti, nebo jej firma použije jako vůni pro další výrobky (například šampony, make-up, čistící prostředky a podobně).

Skladování parfému
Správné skladování parfému je důležité pro zachování vlastností a intenzity vonných složek. Parfém může poškodit:
teplo, světlo, přístup vzduchu.
Je dobré parfém skladovat na tmavém místě mimo zdroje tepla. Vzduch může také při dlouhodobém působení změnit vůni parfému. Proto jsou pro uchování vlastností parfému ideální balení s rozprašovačem (dnes už drtivá většina), která zabraňují přístupu vzduchu. Co se týká ideální teploty pro dlouhodobější skladování, doporučuje se uchovávat parfém při teplotách v rozmezí 3 až 7°C.

Rozdělení parfémů

Parfémy můžeme nejprve rozdělit na pánské a dámské a ještě unisex, tedy vůně, které mohou používat jak dámy, tak pánové.

Parfémový olej (čistý výtažek) je nutno zředit v rozpuštědle kvůli vysoké koncentraci chemikálií, které by mohly při styku s pokožkou vyvolat alergické reakce nebo poškodit oblečení. Navíc čistý parfémový olej je příliš koncentrovaný na to, aby byl lidskému čichu příjemný. Nejčastěji se jako ředidlo používá ethanol, případně ethanol ředěný vodou. Parfémový olej lze také ředit jinými neutrálními oleji, například kokosovým, nebo tekutými vosky, jako je třeba jojobový olej.

Podle koncentrace dělíme parfémy následujícím způsobem:
Parfém (Perfume) - extrakt: obsahuje 15-40% vonných složek (obvykle okolo 20%)
Parfémovaná voda (Eau de Parfum (EdP), Parfum de Toilette (PdT): obsahuje 10-20% vonných složek (obvykle okolo 15%). Zřídka se můýeme setkat i s označením millésime.
Toaletní voda (Eau de Toilette (EdT): obsahuje 5-15% vonných složek ( obvykle okolo 10%)
Kolínská voda (Eau de Cologne (EdC): většinou chyprově citrusové typy vůní s koncentrací vonných složek 3-8% (obvykle okolo 5%)
Vody po holení (After Shave) obsahují 1-3% vonných složek

U pánských vůní se jen velmi zřídka setkáme s parfémovanou vodou (EDP) nebo parfémovým extraktem (parfum). Podobně zase u dámských vůní se jen málokdy vyskytují kolínské vody (EDC).
Intenzita parfému a doba, po kterou vydrží vonět, závisí na množství a druhu použitých vonných složek. Různí výrobci však používají rozličné množství vonných esenciálních olejů/parfémových olejů, takže parfémovaná voda od jedné značky může být slabší než toaletní voda od jiného výrobce.
U některých značek se setkáme se stejným výrobkem v různém provedení - parfémovaná voda, toaletní voda. Často se od sebe liší jen koncentrací vonných složek, není to ale vždy pravidlem. V některých případech se můžeme setkat s tím, že toaletní voda oproti parfémované obsahuje více horních tónů (používá se pro ně i označení hlava) a méně základních tónů (označovaných jako základ). Výsledkem jsou pak dvě podobné, ale přitom rozdílné vůně.
Můžeme se také setkat (např. u původně kolínských vod "povýšených" na toaletní vody) s označeními "extreme", "intense", "concentrée", která napovídají o vyšší koncentraci vonných složek. Není to opět ale pravidlem, někdy může jít o zcela odlišnou vůni založenou pouze na akordu podobnému původní vůni.
Přírodní složky parfémů jsou pro získávání nákladnější než chemicky vyráběné syntetické sloučeniny. Proto i cena parfémů z přírodních sloučenin bývá zpravidla vyšší než u vůní vyráběných synteticky.

Popis parfémů

Popsat parfémy není jednoduché, přesné receptury komerčně vyráběných vůní jsou samozřejmě uchovávány v přísné tajnosti. Nicméně znalci dokáží rozlišit podle čichu mnoho složek parfému, podobně jako třeba znalci vína.
Zákazníkovi může při výběru správného parfému napomoci popis podle tónů vůně a také podle skupiny, do které se řadí.

Rozdělení podle tónů
Pro popis používáme této hudební metafory, protože parfém výborně vystihuje. Akord parfému se skládá ze třech souborů tónů.

Svrchní tóny - hlava parfému: jako v hudbě první tóny slyšíme - cítíme je okamžitě a vytváří první dojem o parfému. Obvykle velmi rychle vyprchají.

Střední tóny - srdce parfému: tóny znějící po ústupu prvního dojmu - následují hned za svrchními tóny

Základní tóny - základ parfému: tóny, které doznívají na závěr - základní tóny přicházejí po odeznění středních tónů a dohromady spolu tvoří hlavní motiv parfému. Složky základních tónů jsou zpravidla bohaté a mají hloubku, obvykle se neuvolňují dříve než za 30 minut po aplikaci vůně.

Rozdělení parfémů
Toto dělení nemůže samozřejmě přesně klasifikovat vůně, protože mnohé parfémy obsahují vonné složky různého druhu a původu. Nicméně nám může pomoci v základní orientaci a rozlišení parfémů.

Tradiční rozdělení vzniklo kolem roku 1900
Květinové vůně jednodruhové: parfémy, u kterých je dominantní jedna květina
Květinové vůně složené: parfémy, kde hlavní složku tvoří různé květiny
Ambrové vůně: široká skupina parfémů, která zahrnuje sladké lehce animální vůně, často kombinované s vanilkou, květinami a dřevem. Mohou být ještě zvýrazněny kadidlem a pryskyřicí, tyto složky vnáší do vůně dojem Středního a Dálného Východu.
Dřevité vůně: rodina dřevitých vůní má své typické zástupce: achát, santal a cedr. Často se u nich setkáme s kombinací s Patčuli.
Vůně kůže: tato skupina zahrnuje vůně medu, tabáku, středních tónů dřeva a vůně podobné vůni kůže
Chyprové vůně: tato skupina vůní je pojmenovaná podle parfému od fimry Francois Coty a znamená v překladu z francouzštiny Kypr. Spadají do ní vůně založené na podobném akordu, který sestává z bergamotu, patčuli, dubového mechu a cistu.
Fougerové (fužérové) vůně: vůně jsou založené na těchto ingrediencích: levandule, kumarin a dubový mech. V překladu z frncouzštiny znamená název kapradí. Do této skupiny spadá hodně pánských vůní chrakteristických ostře kořeněnou dřevitou vůní.

Moderní rozdělení pochází z roku 1945, vzniklo díky rozvoji technologií užívaných ve výrobě parfémů (nové rozličné kompozice a využívání syntetických složek)
Květinové vůně: souhrn obou dřívějších kategorií květinových vůní (jednodruhové a složené)
Zelené vůně: lehčí a modernější forma chyprových vůní, tuto skupinu charakterizuje vůně posekané trávy a salátových okurek
Vůně oceánu/ozónové vůně: v historii nejnovější kategorie z roku 1991, vznikla po představení parfému Dune od Christiana Diora. Velice čistá moderní vůně.
Citrusové a ovocné vůně: jedná se o tradiční starou rodinu vůní, která donedávna převážně zahrnovala "osvěžující" kolínské vody, protože citrusové složky jsou hodně prchavé. Vznik primárně citrusových vůní umožnil až vývoj nových složek parfémů s citrusovým aroma.
Gurmánské vůně: skupina parfémů připomínající vůni pokrmů a pouště. Často obsahují tóny vanilky a fazole Tonka, dále pak syntetické složky navozující vůní jídel. Typickým zástupcem je Angel od Thierry Muglera.